Řešené území Svatobořic-Mistřína leží na jižním okraji Ždánického lesa v mírné pahorkatině protékané řekou Kyjovkou. Navazuje na prostor Dolnomoravského úvalu. Má příznivé klimatické podmínky, vhodné pro pěstování náročných teplomilných plodin. Intenzivně zemědělsky využívané území způsobilo téměř úplnou likvidaci krajinné zeleně, což nepříznivě ovlivnilo ekologické hodnoty a životní prostředí.Obec se nachází 3 km jižně od Kyjova a táhne se jihovýchodním směrem kolem hlavní komunikace v délce 4,5 km.
Podle mapy klimatických oblastí ČSR 1:500 000 (E. Quitt, 1975) patří celé sledované území do teplé oblasti T4, tedy do nejteplejší oblasti republiky. Tato oblast je charakteristická velmi dlouhým teplým a velmi suchým létem a převážně mírnou zimou, s průměrnými srážkami kolem 550 mm a průměrnými ročními teplotami nad 8 °C.
Průměrné teploty dle údajů hydrometeorologické stanice v Kyjově, která leží v nadmořské .
Měsíc | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
Teploty | 2,0 | 0,6 | 4,1 | 9,4 | 14,7 | 17,7 | 19,7 | 18,8 | 15,0 | 9,4 | 3,9 | 0,0 |
Pro tento rok jsem zůstala věrná svému Svatobořickému rybníčku zde budu zkoumat dno vzdušného oceánu.A vše to začíná v bouřlivé troposféře,která je asi 15 km nad zemí. Zde se toho odehrává nejvíc. Mnoho živočichů zde žije a létá, ale nejzajímavější jsou ptáci a netopýři. Tak např. vlaštovky a jiřičky chytají hmyz a tito ptáci, kterých je v mém vzdušném oceánu dost, jsou nejlepší „meteorologové“. Proč ? Protože před bouřkou je obvykle nízký atmosférický tlak a tak hmyz se drží u země. A tak vlaštovky a jiřičky létají nízko nad zemí a tím věští, že bude pršet (ale toto nefunguje teď v zimě). V noci je pak vystřídají nám tolik známí netopýři – vládci nocí….
V troposféře se také utvářejí zajímavé tvary mraků. Zářivě bílé mraky sestávají z drobounkých krystalků ledu. Ty šedivé jsou vlastně seskupením jemných kapének vody, které také určují barevný odstín mračna. Čím jsou kapičky hustěji stlačené k sobě, tím ja barva tmavší – až po olovnatě temně šedou. Od Stratů, kteří začínají asi 1 km nad zemí přes těžké bouřkové mraky Cumulonimby až po krásné lehké zářivé Cirry.
V této sféře vznikají také větry a tím pádem se tu vyskytuje problém zvaný větrná eroze. K větrné erozi podléhají snadno hlavně suché, lehké (písčité) půdy. K odstranění větrné eroze je navrhována výsadba větrolamů. Dobrá účinnost větrolamu vyžaduje, aby byly založeny v organické soustavě. O účinku větrolamů na zeslabení účinků větru rozhoduje konstrukce (šířka a výška) vzájemná vzdálenost pásů. Vzájemná vzdálenost větrolamů by měla být optimálně 500m, max 1000m. Při větší vzdálenosti je již protierozní vliv prakticky zanedbatelný.
V naší obci není žádný znečišťovatel ovzduší, ale v období, kdy ještě naše obec nebyla plynofikována, se topilo lignitem a jinými fosilními palivy. Udělali jsme měření kyselosti srážek v naší obci a okolí. První měření se uskutečnilo v r. 1992. A výsledek? Kyselost srážek se na stupnici pH pohybovala od 3,0 pH (velmi kyselé) do 5,5 pH (což se přibližuje k neutrálu). Druhé měření se uskutečnilo v roce 2002 (10 let poté), kdy byla už naše obec plynofikována a navíc začaly fungovat různé zákony a vyhlášky. A výsledek? Měření dešťových srážek dokumentovalo stabilitu kyselosti kolem pH 5,5, což je oproti minulým letům výrazné zlepšení.
Ve vyšší sféře od 15-50 km je stratosféra. Tato sféra je nesmírně důležitá, obsahuje totiž i tenkou ozonosféru. Tato tenká vrstva O3, která má tloušťku asi 3 mm, nás chrání před UV zářením (ve výšce asi 30 km). V mém vzdušném oceánu zatím není žádná ozónová díra. Stratosféru většinou křižují letadla…
Ještě výše je mrazivá mezosféra. Od 50-80 km.
Pak následuje termosféra a exosféra do neznáma.